🔴 Proč kočka odchovaná bez matky na dudlíku pouze uvnitř a která to venku nezná, nepatří ven? 🔴
Jak už nadpis napovídá, rádi bychom vysvětlili, proč kočka, která venku nikdy nebyla, nevyrůstala tam s matkou, nepatří ven. Mnozí si myslíte, že vám nechceme dát kočku, že vám křivdíme, atd. Nejsme toho názoru, že kočka nemůže žít venku, ale jde o to, která. Pokud žije venku kočka, kterou matka venku odchovala, naučila jí se bát aut, lidí, ostatních zvířat, je to kočka, která to venku zná a je obezřená, většinou je plachá k lidem, protože jim nevěří, a to je dobře. Pokud je i odchovaná kočka venku matkou přítulná a ničeho se nebojí, je pro ni také venku nebezpečno.
Druhý případ je kotě, které se našlo venku bez matky a je odchované bez matky uvnitř, kde nemá přístup ven. Člověk se k němu chová hezky, krmí ho, mnohdy je tam i s více kočkami, takže se koček nebojí, někdy má v domácnosti psa, takže se nebojí psa. Takovou kočku, když pustíte ven, může to mít fatální následky.
Máme pro vás dva odstrašující příklady:
▶ První případ je kočka, která žila venku odmala, ale nebyla plachá. Chodila na krmné místo do jedné z obydlených zahrad a tam si zvykla na člověka i na psa. Jednoho dne nepřišla. Krmička se dozvěděla o několik měsíců později, že nedaleko tato kočka skočila do zahrady, kde byl pitbul a ten jí ukousl hlavu a přinesl na práh páníčkům jako trofej. Sourozenec této kočky žije dodnes, protože je plachý, nenechá se krmičkou ani pohladit. To je obezřetná venkovní kočka.
▶ Druhý případ je Matoušek. Spousta z vás sledovala jeho příběh z podzimu 2019. Majitelé ho měli jako čistě vnitřního kocourka, protože byl odchován na dudlíku bez matky a venku to neznal. Miloval všechny kočky, psa, lidi, kohokoliv. Je pravda, že ke dveřím ale vždy chodil a toužil po venku, tak mu majtelé zajistili bezpečný pohyb po zahradě na dlouhém vodítku. Tam to miloval. Jednoho dne proklouzl mezi dveřmi, když majitelé procházeli, chvíli na to ho začali hledat, ale Matoušek se již vydal za dobrodružstvím, protože ho svět venku hodně zajímal. Pomáhali jsme majitelům hledat. Hledali jsme společně 3 dny a 3 noci. Bylo vyhlášeno rozhlasem, aby se lidi podívali do sklepů, garáží, jestli ho někdo někde nezavřel, protože opravdu nikde nebyl. Chodili jsme, volali jsme. Marně. Majitelé vylepili letáky, dali je do schránek po celé obci, ptali se lidí. Vyvěsili prosbu všude po internetu. Matoušek důvěrně šel za zvědavostí, nejspíše skočil někam otevřeným okýnkem, které se poté zavřelo. Našel se první všední den hned ráno, když lidé vyjeli do práce z garáží, musel vyběhnout. Běžel domů. Věděl, že běží domů. Ale neznal auta, nebál se jich. Na velmi klidné silnici, kde projede opravdu málo aut, auto zrovna jelo. Matoušek to neznal, postavil se proti autu a zůstal stát. Sraženého autem jsme ho našli pár metrů od domu majitelů.
Tenhle závěr nikdo nechtěl. O to víc to bylo bolestivé, když majitelé věděli, že nepatří ven a absolutně nechtěli, aby po venku volně běhal. 😭
A existuje tolik lidí, kteří se zlobí, že jim takovou kočku nedáme na ven. Už víte proč ❓
